Hokkaido Ken & Smooth collie

NAROZENÍ A 1. TÝDEN ŽIVOTA

Celkem v poklidu Bella prožila (a my s ní) dvouměsíční období březosti. Vycházek si užívala s naší druhou fenkou Kimi do sytosti. Sice bylo vidět, že je na sebe trochu opatrnější, ale o lenosti zdaleka nemohla být řeč. Pohyb měla až do posledních dní před očekávaným narozením štěňátek. Doma bylo všechno poctivě připravené, usoudila jsem, že moje teoretická průprava byla také dostatečná. V té době mi budoucí majitelka naší fenečky Amálky poslala odkaz na krásné video "Jak se rodí kolie" z chovatelské stanice Jantárová hviezda ze Slovenska. Dívala jsem se na něj a nemohla se vynadívat, jak je to krásně zpracované. A těšila jsem se čím dál tím víc. Pouštěla jsem si tento spot na noťasu, Bella přišla ke mně, posadila se jak do první řady v kině a podívala se na mě takovým zvláštním pohledem.

"No moc se netvař, že se tě to netýká a radši se koukej", povídám jí ... "máš to jako instruktážní video, tak ať víš, co nás čeká". Pokud se chcete také potěšit tímto krásným snímkem, můžete přes tento odkaz:

www.youtube.com/watch?v=7IIEjSpAO_g&NR=1

Prošla jsem všechny možné odkazy na rady k porodu fenek. Tam jsem také našla doporučení měřit asi 14 dní před porodem fence teplotu a podle toho určit, kdy se připravit na porod. Laickým odhadem jsem usoudila, že 14 dní ji ani sebe dopředu stresovat nebudu a tak jsem to poprvé zkusila asi 2 dny před termínem. Všude bylo psané, že pokud teplota klesne o 1 - 2 stupně pod normál, což je u fenek cca 38,5 - 39 stupňů, tak můžeme od chvíle, kdy se zase vrátí na normální hodnotu očekávat začátek porodu přibližně do 3 - 10 hodin. Bella měla kolem 37 stupňů a nahoru to nelezlo. Byla jsem v klidu a říkala si, že máme pořád dost času. Klárka si vzala také dovolenou, byla jí přidělena funkce porodní asistentky a tak nezbývalo, než se jen těšit. Byla jsem v kontaktu s některými majiteli očekávaných štěňátek, nejvíce to prožívala paní Pavlína, která měla jako třetí rezervovanou fenečku s dopředu vybraným jménem Pepi. A protože termín porodu měla Bella na svátek Josefa, byla Pavlína přesvědčená, že se jí vytoužená fenečka přece jen narodí. Já jsem jí to strašně přála, ale po porodu Delty, kde se narodila pouze jedna fenka, jsem se snažila držet svůj optimismus na uzdě a říkala jsem si, že když budou dvě, budeme rádi a pokud se narodí tři holky, tak to bude hodně velké štěstí. Znovu se mi však potvrdilo, že pokud člověk něčemu z celého srdce věří, tak se přání, které jde z hloubky duše promění v realitu. Bylo to i v tomto případě, ale to bych zatím předbíhala událostem.

V úterý ráno byla naměřená teplota stále na nízkých hodnotách. Byla jsem v klidu, jen jsem si říkala, že pokud se má Pepi narodit, tak to dost možná na Josefa už nestihne. Klárka se vypravila na procházku s Kimi a Bella vyběhla ven, že chce jít také. "Tak ji vezmi, když chce jít, já tu zatím připravím porodnici, než se vrátíte" říkám Klárce. Jenže ani ne během chvilky klapne branka znovu a Bella stojí u dveří. "Mami, ona se vrátila a nechce jít s námi, tak ji vezmi domů", volá na mě Klárka. "Jasně, není problém, může odpočívat, než to udělám" říkám a pouštím Bellu do tepla. Včera totiž napadal sníh a dost se ochladilo.

Podívám se na Bellu a ubezpečuju ji, že sebou opravdu hodím, aby měla všechno hotové. Trvá mi to sotva čtvrt hodiny a najednou se Bella zvedne a natáhla se do porodnice. Otočí hlavu a v očích čtu otázku: "Co se to se mnou děje"? Pohladím ji a říkám: "To nic, Belli, ještě je čas". Jenže jak ji tak hladím, tak jsem najednou pochopila, že vůbec není čas na nic, protože porod právě začal. Klárka nikde, tu jsem přece poslala na procházku a ještě jsem jí řekla, že nemusí spěchat. "No nazdar ... tak to se tedy opravdu povedlo". Snažím se položit Bellu tak, aby měla víc pohodlí a já víc místa, až přijde štěndo na svět. Pohledem překontroluju připravené věci a v duchu se pochválím, že jsem to nenechala na poslední chvíli. Teď bych tu plašila a ničemu by to moc nepomohlo. Jsem překvapená, jak jde všechno strašně rychle ... dva tři stahy a kousek štěňátka už je venku. Stíhám ještě vnímat, že se vrací Klárka s Kimi. "Co to tady děláte?" ... zírá na nás ve dveřích. "No co myslíš, že tu asi tak děláme .... Bella rodí ... tak se div trochu rychleji a mrskni sebou" říkám a stále sleduju Bellu. Klárka se naštěstí s rychlostí sobě vlastní v nenadálé změně situace zorientovala, odhazuje kabát a boty, běží do koupelny a za minutu hlásí: "Tak můžeme". Super ... akorát včas, první štěňátko se právě narodilo a držím ho v rukou. Protrháváme plodový obal, odsávačkou vyčistím tlamičku, Bella oddělí pupeční šňůru a podávám toho drobka Klárce na osušení. "Mami, je to holka" .... culí se Klárka a pokládá malý uzlíček k Belle. Krásná tricolorní fenečka, kterou si přála paní Míla z Prahy, je na světě. Má vybrané jméno Andělka, v rodokmenu tedy Angela. Ruce se mi ještě klepou, byl to tedy fofr. Jenže zas tolik času nemáme, rozhodně ne na to, abychom si daly s Klárkou "nohy na stůl" a uvařily kafe. Na svět se hlásí další štěňátko. Celkem rychle a bez problémů máme vše za chvilku za sebou a Klárka hlásí narození zlaté fenečky s lysinkou, přesně takové, jakou má objednanou paní Blanka. No teda .... zatím to jde přímo ukázkově a dalo by se říct, že Bella rodí jak na objednávku podle pořadí i přání budoucích majitelů.

Třetím štěňátkem je nádherný tricolorní klučík. "Tak to vypadá, že se nám narodil parádní mužský", říkám Klárce. "No to teda jo", culí se ... za tím se budou všechny fenky otáčet. Jenže se podívám na Bellu a mám pocit, že něco je najednou jinak, než by mělo být. A sakra .... v tu chvíli jsem pochopila, že na volání veterináře není čas. Nezbývá nic jiného, než že to musíme zvládnout .... prostě MUSÍME. Jinou variantu jsem si ani nepřipouštěla. Po pár krušných a pro mě i Klárku nekonečně dlouhých minutách držím v rukou malý nehybný uzlíček. Pohledem poměřím narozená štěnda s tímhle drobkem a v očích mám slzy. Bylo to tak neuvěřitelně maličké štěňátko ... jenže vypísklo a já se naštěstí vzpamatovala. "Klári, tak honem .... zkusíme to zvládnout" ... a pak už jen automaticky děláme všechno, co je potřeba. Mezi narozením třetího a čtvrtého štěnda uteklo jen devět minut. Nikdy mi však nepřipadaly delší, než v tuhle chvíli. Čtvrtým narozeným štěňátkem je nádherná zlatá fenečka. Takže máme zatím 3 holky a 1 kluka. Nohy se mi podlamují vyčerpáním, ale malá se přisála k mamině a usilovně pije, tak snad to bude dobré. Třesoucíma rukama beru telefon a vytáčím číslo na paní Pavlínu. "Narodila se nám třetí fenka, je zatím strašně maličká, ale krásná, tak snad bude všechno v pořádku a budete mít radost", říkám. Na tu nepopsatelně šťastnou reakci na druhé straně telefonu nikdy nezapomenu. Byl to pro mě stejně krásný zážitek, jako narození štěňat. Slyšela jsem tu ohromnou radost i na tu dálku mezi námi a věděla jsem, že se právě také někomu splnilo jeho přání. Jenže jsem se musela rychle rozloučit a běžela jsem k Belle s tím, že si pak všechno řekneme. Tak se nám tedy narodila Pepi. Třetí, vymodlená fenečka dostala jméno Allegra Josephine. Teprve po narození všech štěňat, už trochu v klidu, jsem zjistila, že Pepi nám sice připadala strašně maličká, ale v porovnání s ostatními vrhy měla vlastně standardní váhu jako většina štěňat. Vážila pěkných 285 g, jenže v porovnání s našimi ostatními štěndy, kteří měli až 454 g, vypadala v tu chvíli tak trochu jako nedonošenec. Naštěstí se má krásně k světu, je neuvěřitelně čiperná a vitální. 

Po čtyřech narozených štěňátkách přišla 3,5 hodinová přestávka a konečně jsme si mohly s Klárkou trochu vydechnout. Jako pátý se po obědě narodil krásný zlatý pejsek s velkým pravidelným límečkem a dostal jméno Ben. Říkala jsem si, že pět štěňátek by mohlo na první vrh docela stačit .... ale na cestě bylo ještě další štěňátko. Bella už byla opravdu vyčerpaná .... bylo to na ní vidět. Už ani neměla moc sil ... ale nakonec s naší pomocí všechno dobře dopadlo a na svět přišla čtvrtá fenečka, tentokrát zase tricolorka. Do večera už nic nebylo, tak jsme před osmou ještě dovezly s Klárkou Bellu k paní doktorce Kubové na kontrolu. Prohlídla ji, podívala se ultrazvukem, že už tam žádné další štěňátko není, pochválila ji, jak je statečná a už jsme pospíchaly všechny tři domů za Honzíkem, který dělal na tu chvíli chůvu právě narozeným štěňátkům.

Celkové skóre tedy máme: 1 pejsek tricolor, 1 zlatý pejsek, 2 tricolorní fenečky a 2 zlaté fenečky. Večer, když už jsem celá vyřízená jen ležela, mi proletěla hlavou vzpomínka na chvíli, kdy jsem byla s Bellou v Praze a probíhalo krytí. Pejsci byli svázaní a Dita povídá: "Tak Brontíku, nech si záležet a dej tam tu zlatou holčičku" .... a já k tomu dodala: "Nemusíš se zase tak držet zpátky, těch holčiček tam může být klidně i víc" ... a to jsme v tu chvíli ani jedna z nás netušila, jak si naše slova vzal Brontík k srdci :-)

Tu první noc, co se štěnda narodila, jsem ani nemohla spát. Stále se mi v hlavě promítal jak smyčka film složený z prožitků toho dne. V každém ohledu to byl den výjimečný. Byla jsem u toho, když přišlo na svět šest malých krásných tvorečků. Byla jsem u toho, když se mi poprvé nadechlo každé štěňátko v ruce a byla jsem u toho se svojí dcerou a viděla jsem, že to prožívá stejně intenzivně, jako já. Byl to pro nás obě úžasný společný citový zážitek a jsem za něj vděčná. A byly jsme obě u toho, když se Bella k nám s důvěrou obrátila, olízla nám ruku a v jejích očích byla nekonečná láska ke svým lidem. Viděla jsem na ní, že VÍ .... ví, že jsme ji v tom nenechaly samotnou, byly jsme s ní, pomáhaly jí a povzbuzovaly .... a díky našemu společnému úsilí a snaze je dnes šťastnou, hrdou a pečlivou mámou.

Než jsem se stačila rozkoukat, první týden utekl jako voda. Štěnda krásně prospívají, přibývají na váze a sílí jim nožičky. Snaží se již zdvihat hlavičky a používají tlapičky jako "pádýlka" k odstrkování, když se přemisťují v pelíšku z jedné strany na druhou. Bella ani neprotestuje, když si vždycky na chvilku půjčíme nějaké štěňátko a jdeme se mazlit. Snažíme se je spravedlivě střídat a je vidět, že všichni už se orientují a cítí nás. Nepiští, když je odnášíme od mámy, ale užívají si hlazení a tulení. A už se moc těšíme, až snad už koncem druhého týdne života poprvé otevřou oči a podívají se na svět.

 

Vyhledávání

Kontakt

Amico di Boemia, chovatelská stanice České Budějovice +420 724 652 100