Hokkaido Ken & Smooth collie

Štěňátka - než opustí pelíšek

 

 Aneb jak si vybírat pejska

Následující řádky jsou určeny všem nadšencům, kteří se rozhodli rozšířit svoji rodinu o čtyřnohého kamaráda, ale zároveň je to jejich první pejsek. Možná právě proto uvítají snad ani ne tak rady, jako spíš vlastní zkušenosti a postřehy, které jsem "posbírala cestou" od doby, kdy jsem domů přivezla štěňátko. Jak se říká, všechno je jednou poprvé.

Až se rozněžníte nad fotografiemi vybraného psího miminka, věřte, že musí ujít ještě pořádný kus cesty prvními dny svého života, než si ho povezete domů. Štěňátka se rodí slepá a hluchá, nožičky je samozřejmě neposlouchají a mají před sebou 8 týdnů v bezpečí teplého pelíšku u starostlivé psí maminy. Za tu dobu se musí naučit nejen najít to správné místo, kde dostane mlíčko, ale i rozlepit oči, aby mohlo vidět, zprovoznit ta párátka, kterým se říká tlapičky a od narození se mu pletou pod sebou. Jakmile tohle všechno zvládne - a že je to pro něj pěkná fuška - začne se drápat z pelíšku ven a bude objevovat svět. Nejistými krůčky na vratkých nožičkách se dobatolí k misce, od které se bude snažit vystrnadit své sourozence a bude bojovat o svůj díl, případně o to, aby mohlo slupnout něco navíc. V této době štěňátka absolvují také první prohlídky na veterinární klinice, projdou kontrolou očí, zoubků, varlátek, budou odčervená, očkovaná, čipovaná a od pana doktora dostanou vystavený petpas. Zesílí jim tělíčko, nožičky přestanou být vratké, pomalu se začnou osamostatňovat a přijde čas, abyste si z nich vybrali "to své".

Takže .... jak na to? Tady musím popravdě přiznat, že je každá rada drahá. Tedy mám tím na mysli, že poradit lze jen rámcově, kdy rozum velí uposlechnout návody, které najdete pro výběr štěňátka ve všech knihách, ale ... jak už to tak bývá, stejně se ve většině případů budete rozhodovat srdcem, až štěňátka uvidíte. Vím, o čem mluvím .... jela jsem s dcerou pro fenku Affinity vybranou podle fotografie a domů s námi odjížděla Anabel. Z jakého důvodu? Byla z celého chumlu neposedných klubíček zdaleka nejčipernější a nejprůbojnější. Affinity si od nás milostivě vzala plyšáčka, zalezla s ním pod topení a ostentativně ho tam celou dobu ožužlávala, aniž by nám věnovala sebemenší pozornost. Bella využila situace, vrhla se nám do náruče, oslnila Klárku tím nejroztomilejším pohledem, který v tu chvíli dokázala vykouzlit a tak se stalo, že jí Klárka připnula červený obojek s malinkými tlapičkami, který přivezla pro naše štěňátko. Korunovala to výrokem: "No podívej, mami, jak jí sluší ... teď jí ho přece nemůžeme zase vzít". A bylo rozhodnuto.

Dnes na to s úsměvem vzpomínám asi tak, jako že jsem byla v rozhodující chvíli postižena selháním zdravého rozumu. Bylo mi jasné, že čím déle bylo štěňátko u mámy, tím bude zdravější, sebevědomější a statečnější. Z praktického hlediska jsem v počátcích našeho sžívání mohla jedině litovat, že nebyla od Bibi odebrána v prvních dnech svého života, protože týdny s ní jí daly do vínku takovou dávku výše uvedených vlastností, že nám ve svém štěněcím věku připravila nejednu veselou chvilku. Jakmile však překonala psí pubertu, vyrostla z ní elegantní a krásná mladá dáma s vybraným chováním.I přes všechny rošťárny však byla jako štěně podle našeho názoru (samozřejmě ryze subjektivního) rozkošná, neuvěřitelně bystrá a sladká. „Je sebevědomá," řekla kamarádka Dana (chovatelka a poradce chovu pro jiná plemena) tónem, jako by konstatovala, že jsem poskytla stravu a bydlení pětkrát trestanému recidivistovi.

„No a?!" opáčila jsem. „No a … nic. Však  uvidíš sama," řekla suše a s potutelným úsměvem. Na její slova došlo a vzpomněla jsem si na ně vždy, když jsem se zatnutými zuby kupovala a znovu sázela další keřík, několikátý v pořadí, který se Belle podařilo při její zálibě v zahradničení zlikvidovat nebo okousala třetí pár bot, neprozřetelně nechaných v dosahu jejích ostrých zoubků. Teď už naprosto přesně vím, co tím chtěla Dana říct. Její moudrý pohled na věc se pokusím proto zjednodušeně předat i vám. Jste-li dostatečně psychicky odolní a vyrovnaní jedinci (možná s dodatkem, že vydržíte prakticky jakékoliv zacházení) a jste-li připraveni na zásadní změnu svého života, zvolte si to nejkrásnější, nejčipernější, nejprůbojnější, nejsebevědomější a nejsilnější štěňátko z celého vrhu (tak odolná jsem tedy v době výběru Belly určitě nebyla, ale postupem doby jsem se dokázala nad její vylomeniny povznést a získat alespoň nějakou imunitu).

Jste-li pravý opak a tudíž toužíte po svém klidu a pohodě, popadněte štěňátko, které před vámi zaleze do kouta a nevnucuje se vám. Získáte milého společníka, který se nebude s nadšením vrhat na všechny cizí lidi a vrtěním ocásku se dožadovat jejich pozornosti, bude k vám vzhlížet a všechny vaše povely bude plnit snad ještě dřív, než je vůbec stačíte vyslovit.

V každém případě, i přes veškerou nadsázku, se kterou jsem se snažila popsat úskalí výběru, protože opravdu všechna štěňátka jsou roztomilá .... snažte se dopředu si ujasnit, co od toho malého tvorečka čekáte. A pak dejte rozum stranou a volte srdcem, protože si myslím, že to je ta jediná možná a správná volba. Získáte totiž úžasného kamaráda, kterého jste si intuicí vybrali a který si stejným způsobem vybral i vás. Všem našim štěňátkům pak přeji, aby našla domov u laskavých lidí, s porozuměním pro psí duši, s pochopením pro všechny rošťárny, které jako štěnda vyvedou a s trpělivostí, než z nich vyroste pejsek s povahou, kterou jste si vysnili. Mějte však na paměti ... jaký pán, takový pes. Jak roste štěňátko od narození až do doby, kdy půjde s vámi do nového domova, si můžete prohlédnout ve fotogalerii nazvané "Bella - čili život štěněte".

 

 

Vyhledávání

Kontakt

Amico di Boemia, chovatelská stanice České Budějovice +420 724 652 100