Hokkaido Ken & Smooth collie

PES CO PROCHÁZÍ ZDÍ ... ANEB ABSURDNÍ PŘÍBĚH SE ŠŤASTNÝM KONCEM

02.03.2014 22:35

Velmi pomalu se začínám "oklepávat" z absurdního příběhu naší včera ztracené a dnes objevené fenky Belly. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, tak neuvěřím, že je něco takového možné. Scénář příběhu jak vystřižený z blbého béčkového filmu, ale snad ani scénárista nehodí na papír to, co dokáže napsat sám život.

Co má společného naše Bella a známý iluzionista Houdini? Ještě včera ráno bych tuto otázku považovala opravdu za absurdní a nemístnou. Dnes už mohu konstatovat, že toho mají společného opravdu víc než dost ... minimálně umění záhadně zmizet, projít zdí a stejně nečekaně se objevit. Pravda, Bella nemá triky natrénované dokonale, proto její první pokus o iluzi trval nekonečně dlouhých 18 hodin.

Příběh se snažím zaznamenat i pro další majitele pejsků, kteří si stejně jako já myslí, že něco tak nesmyslného se jim nemůže stát. Může a situace pro páníčka je místy i lehce infarktová. Takže od začátku .... včera se u nás slavil masopust. Od největšího randálu maškarního průvodu jsme se snažili v inkriminované době naše psí holky ochránit tím, že trávily odpoledne doma zavřené na druhé straně domu v místnosti daleko od ulice. I když Bella nemá žádnou reakci na střelbu, což je super (žijeme v kraji, kde se to myslivci jen hemží), přece jen mi přijde zbytečné vystavovat je obě velkému hluku. V pohodě je vše za námi, já se potýkám od pátku s urputnou bolestí zad, tak rezignuji a vezmu si prášky, zalezu do postele  a podaří se mi usnout. Klárka pustila holky na zahradu a jde si chvíli číst, Honzík je v pokojíčku. Je půl páté odpoledne, venku je už klid a všechno vypadá v pořádku. Ovšem jen do chvíle, než si jdu pro další prášek, Klárka dává holkám do misky večeři a jde je přivolat. Kimi přibíhá, jen Bella, která si nenechá ujít žádnou příležitost k jídlu, nikde. Je půl šesté večer ...

Nedá mi to a jdu také ven ... obejdeme dům, vzadu mají holky svůj výběh se zateplenou boudou, kterou v posledním půl roce využily asi tolikrát, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zdviháme střechu boudy, voláme, boucháme mističkou ... nic se neděje. Branka je zamčená, Bella nikdy plot nepřeskočila a neutekla ze zahrady. Nechápeme, co se mohlo stát. Procházíme dům, zkontrolujeme všechno, co se zkontrolovat dá, znovu voláme a chrastíme vodítkem a pytlíčkem s piškoty, které má tolik ráda. To už nám začíná být divné to ticho a Kimi, která se krčí v koutku a odmítá sníst svoji večeři. Rozhlíží se, v očích nevyřčenou otázku ... "kde je Bella?"

Cítím podivné mražení v zádech ... vyrážíme hledat ... rozdělíme si místa, kam chodíme na vycházky. Problém je, že  začíná být tma. Voláme a pískáme tak, že by se nemusel za ten rámus stydět ani masopustní průvod.

V rychlosti hledám čísla na útulky v okolí, městskou policii, odchytovou stanici. Volám a ptám se, nikde nic. Beru auto a objíždíme okolí, svítím do polí, hulákáme jak na lesy a čekáme, že se odněkud vyřítí Bella a přiběhne pro piškotek. Bohužel, čekáme marně. Je půl jedenácté večer ...

Sklesle se vracíme domů, znovu kontroluje celou zahradu, doufáme, že se vrátila sama domů, branka je otevřená. Zahrada prázdná, výběh i bouda také ... znovu voláme, nic. Kimi kňučí a upírá oči ke dveřím, nechce si jít lehnout do pelíšku. Sedneme si a probíráme, co jsme již udělali a co ještě můžeme a musíme udělat. Bella byla na zamčené zahradě bez obojku se známkou a telefonním číslem, které má vyražené na přívěsku. Všude hlásíme, že je čipovaná. Klárku napadne, jestli jsem kontrolovala údaje o čipu v databázi. Odpovídám, že ne, ale že to tam určitě je, protože jsem na veterinu musela odevzdat všechny kontaktní údaje, protože mi bylo řečeno, že registraci těchto čipů provádí klinika přes komoru veterinárních lékařů. Jenže jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. Jdou na mě téměř mdloby, když zjistím, že čip Belly v databázi není. V tu chvíli mi dochází dvě věci ... za prvé když se Bella najde, není jak zjistit majitele ... za druhé - na stejné klinice jsem nechávala čipovat Bellina štěňata. Hledám čísla jejich čipů a jdu je zkontrolovat. Výsledek naprosto stejný ... ani jedno ze štěňat ani Bella nejsou v databázi registrovaní. Je sobota v noci a já propadám beznaději ... sice zaplatíme expresní zápis za trojnásobek normální ceny, nicméně doba na zápis čipu do registru je i tak 24 hodin. Celá nešťastná jdu psát ještě v noci majitelům štěňat co se stalo. V půl jedné v noci dostávám zprávu od Jarky z Prahy, majitelky našeho odchovance Aliho. Zlatá Jarka ... nabízí, že přijedou hned ráno hledat s námi. Děkuji za těch pár zpráv během noci, kdy si bulím do polštáře a odepisuji, že si nabídky pomoci velmi cením, ale děláme opravdu co se dá a můžeme. Nicméně dostávám od ní další tip a to na službu psí detektiv, kterou jsem neznala. Noc trávím střídavě běháním od okna ke dveřím, voláním do tmy a rozesíláním informací o Belle všude, kam mě napadne. K ránu se dostávám na stránky www.psidetektiv.cz/. Zadávám požadované údaje, vinou probdělé noci a únavy některé chybně. Opravit nejdou, tak s výčitkami svědomí, že je neděle brzy ráno volám na uvedenou hot linku majiteli stránek. Na to, že je snad půl sedmé ráno, se mi dostává nejen rada a pomoc, ale i ujištění, že to je v pořádku. Se svítáním vyrážíme znovu ven, tentokrát vyzbrojení dalekohledem a Kimi jako stopařkou. Velké stopovací výpravě předchází znovu marné hledání doma, na zahradě i ve výběhu a to v rámci hesla, že tonoucí se stébla chytá. Co když náhodou proběhla chudák Bella celá zmrzlá během 30 vteřin, co jsem si šla pro bundu a teď se choulí někde v pokoji? Samozřejmě, že nikde není, tak se vydáváme ven. V noci mrzlo, naše nálada je taktéž na bodu mrazu. Dalekohledem pročesávám okolí a daleko v poli vidím něco bílého a kolem hejno ptáků. Krve by se nedořezal, udělá se mi mdlo a tak záda nezáda, běžím za Klárkou a Kimi hlubokou oranicí. Čím víc se blížíme, tím víc se mi dělá špatně. Představa, že tam leží zraněná nebo zastřelená Bella, je úplně šílená. Nemám ani odvahu se dívat před sebe, polykám slzy a modlím se, aby to nebyla ona. Slyším volat Klárku "je to zvíře, ale Bella to není" .... uff ... pole máme bohatší o obrovský balvan, který mi spadl ze srdce. Hledáme dál.

Obejdeme celou trasu, nikde nic. Doma opět celá akce znovu ... voláme, rachotíme, prohledáváme všechny kouty, pročesáváme místa pod keři. Je deset hodin dopoledne. Od rána jsem znovu obvolala útulky, policii, prosím paní starostku o rozeslání sms všem obyvatelům přilehlých vesnic s prosbou o jakoukoliv zprávu o pobíhajícím psovi. Rezignovaně volám majiteli psího detektiva a jsem rozhodnutá objednat další služby, které nabízí. I kdybych měla měsíc jíst jen chleba, mám pocit, že tohle udělat prostě musím. Než stihneme domluvit podrobnosti platby v neděli, najednou se mi zdá, že slyším Bellu štěkat. Rychle se loučím, že se ozvu, jakmile znovu proběhneme blízké okolí. I když to vypadá jako nepravděpodobné, Klárka vyráží směrem, kam ji posílám. Mezitím tisknu letáky a absolvuji kolečko autem a lepím informace na všechna viditelná místa - autobusové zastávky, pošta, škola, úřad, zdravotní středisko ... Honza na kole objíždí další vesnice a místa podél silnice.

Scházíme se doma, bohužel štěkot utichl a v Klárčiných očích vidím, co si myslí ... že už slyším trávu růst. Volá Honzík, že nějaký pán prý viděl u nás na návsi pobíhajícího psa. Říkám, že jsem ho viděla také, že je to světlý labrador, nicméně beru do ruky vodítko a volám Kimi, že to jdeme znovu překontrolovat. Najednou vyběhne za námi Klárka a volá, kde mám klíče. Nechápu proč, ale podávám jí je, pouštím Kimi a běžím za Klárkou. Běží dozadu za dům, kde mají holky výběh s boudou. V tomto prostoru máme také vchod do malé místnosti, která slouží k uskladnění zahradního nářadí. Místnost je bez oken, normální dveře s koulí místo kliky zvenku, odemykat musíme klíčem. Klárku napadlo, že by mohla Bella štěkat odtamtud. No ... tak teď si zase myslím já, že přání je otcem myšlenky. Jak by se asi mohla dostat do zavřené místnosti a ještě za sebou zabouchnout dveře ... to by snad musela být Houdini.

Klárka odemyká a najednou vidím, jak se jí rozzáří uplakaný obličej, když se ve dveřích objeví hlava rozespalé Belly .... podotýkám, že je půl dvanácté druhý den, tedy téměř 18 hodin od doby, co ji hledáme. Rozklepou se mi nohy a zapomínám, jak jsem včera láteřila, že až se Bella vrátí, tak ji zavřu do výběhu a tam bude tak dlouho, až zčerná tak, že i trikolorní Brontés proti ní bude vypadat jako lehce vyšisovaný blonďák ... ráda odpouštím i okousaný keř magnolie, kterou Bella v rámci své záliby v zahradničení očesala opravdu dokonale.

Co říci závěrem? Místnost, ve které se Bella rozhodla odpočívat, je zhruba dva metry od boudy, ve které jsme ji nespočetněkrát hledali, bouchali na ni a rámusili .... kdyby jen trochu štěkla, museli bychom ji slyšet. Opravdu nejsem schopná pochopit, jakým způsobem se jí podařilo otevřít zabouchnuté zavřené dveře a jak se jí podařilo skoro 18 hodin prospat, zatímco my prožívali infarktové stavy, strach, beznaděj a nekonečně dlouhou bezesnou noc. Dlužno podotknout, že její radost z vysvobození byla velmi bouřlivá a potoky slzí, které proudily z očí nám, byly tentokrát už slzy úlevy a radosti.

Děkuji všem přátelům a známým za slova útěchy a podporu i nabídku pomoci, kterou nám nabízeli. Děkuji pracovníkům útulků i městské policie a odchytové služby za trpělivost a ochotu vyslechnout nešťastného majitele psa, který se ztratil ve velmi nevhodnou dobu ... o víkendu večer. A v neposlední řadě bych ráda vyjádřila velký dík za existenci stránek www.psidetektiv.cz/, kde se dá najít rada i pomoc a služby pro případ, že potřebujete najít ztraceného psího člena rodiny. Ještě jednou děkuji a myslím, že odkaz na tyto stránky by měl být povinnou výbavou každého majitele pejska. Tento příběh, byť velmi nepochopitelný a absurdní, měl naštěstí i po tolika hodinách hledání happy end. Jsou však jistě případy, kdy je každá ušetřená minuta a hodina důležitá ... Každému majiteli pejska pak přeji, aby se s takovouto situací nikdy v životě nesetkal.

P.S. Po dvoudenním boji se mi podařilo dohledat na stránkách Komory veterinárních lékařů všechny čipy ... ovšem pro změnu jsem zjistila, že Bella nemá zaregistrovaný a spárovaný pas s čipem ...

Vyhledávání

Kontakt

Amico di Boemia, chovatelská stanice České Budějovice +420 724 652 100