LÁSENKA MAYA

Yvetta píše:

Dobrý den, po delší době mám zase nějakou fotečku. Málokdy se podaří, aby Maya zůstala v pozici, kterou chci zrovna fotit. Myslím, že je spokojená a i šťastná. Jediný problém je, že vytuší, kdy ji člověk chce dát na vodítko. Je ostražitá jako 007. Můra, ale když chce a to je jinak většinou, je mazanec a lásenka. Je zvyklá na volnost, ale v lese si mě fakt hlídá. Když odběhne za srnkou, zavolám zpátky a vidím, jak se zastaví nebo přímo hned otáčí. Je mooc šikovná. Minulý víkend jsme byli ve sklípku na Moravě v neoploceném areálu a žasla jsem, jak hlídá a proto se asi nevzdaluje. Tak moc zdravíme k Budějcům a zase se stavte. Už je o dost větší než kočky. Ráda si je trochu valchuje pod bříškem, ale neublíží.
Yvetta 

Můj komentář:

Sama nechápu, jak je to možné, ale je to přesně tak, jak píše Yvetta ... hokkaido má v sobě snad zabudovaný nějaký radar nebo jim na víc než 100 % funguje šestý smysl a intuice. Kimi to má totiž nastavené úplně stejně. S neomylnou přesností vystihne moment, kdy mi hlavou prolítne myšlenka, že ji dám na vodítko ... podíváme se na sebe a já vím, že ona ví. Přirozený instinkt a ostražitost je těmto psům vlastní a nepřišli o něj ani po staletích svého soužití s člověkem. Podstatné ale je, že jejich láska k pánovi je neuvěřitelně silná a díky ní se vždycky  "domluvíme".

Právě pro tuto fascinující kombinaci hrdosti, inteligence, nezávislosti, neomylným rozhodovacím schopnostem, zachovaným přirozeným instinktům divokého zvířete a nekonečné lásce k člověku je pro mě Hokkaido-ken víc než jen psím členem rodiny. Snad to dobře vystihla minule Terka, když psala, že jí nepřijde jako pes. Když se podaří, že se maličké štěňátko hokkaido dostane ke správným lidem s pochopením pro mentalitu takového pejska, je to vztah obohacující a jsou pak šťastní všichni. A o to především by mělo v chovatelství jít.