Od včerejšího rána máme na jihu Čech krásnou sněhovou peřinu a během dnešního dopoledne také stále hustě sněžilo. I když naše psí holky sníh milují, tento víkend probíhá tak, že stojí ve dveřích, chvíli přemýšlí, jestli mají do toho bílého a studeného vlézt, udělají dvě povinná kolečka po zahradě a už zase stepují u dveří s pohledem, který říká "to nemyslíš vážně, pospěš si a otevři, přece nás tu nenecháš".
Kimi pak stačí zhruba tak dvě vteřiny na to, aby zaujala odpočinkovou polohu mezi svými přáteli, bratrstvem kočičích tlapek, zlehka otevře oko a já si dešifruji myšlenky, které jí v tu chvíli letí hlavou: "nepočítej, že se v nejbližších pár hodinách nechám zase vyhnat ven". No ... budu upřímná, fakt už jsem se smířila s tím, že si Kimi a Yuki prožívají nedělní odpolední siestu podle svého. I když nakonec se k velké vycházce přece jen nechaly přemluvit.
