DOTKNOUT SE HVĚZD A PSÍ DUŠE

V minulém, poměrně hektickém týdnu, který odstartovala Yuki svým bojem s ropuchou, byla také jedna velmi vzácná chvilka. V noci ze čtvrtka na pátek jsem nemohla jít spát a tak jsem přemýšlela, co budu dělat, abych nějak přečkala dobu do rána. Předešlou noc jsem bohužel usnula jak dudek a tak jsem prošvihla údajně nejideálnější dobu na pozorování meteorického roje Perseid. Mrzelo mě to, ale ten další den jsem si říkala, že by to mohl být dobrý večerní program a doufala jsem, že ještě bude na co se dívat. Byla opravdu krásná letní noc a díky vhodné fázi měsíce ideální podmínky na viditelnost. Velkým lákadlem byl stříbřitý pás části naší Galaxie - Mléčná dráha, rozprostřená přímo nad naší zahradou.

A tak jsem si o půlnoci vytáhla ven z terasy lehátko a našla si krásné místo k pozorování. Sotva jsem se uvelebila, v tu chvíli jsem měla návštěvníka. Naše hokkaiďačka Kiminka mě chvíli sledovala, pak drcla čumáčkem do mé ruky, čímž mi říkala, abych se laskavě kousek posunula, vyskočila na lehátko a přitulila se ke mně jak nejvíc to šlo. Zajímavé však bylo, že si lehla tak, aby měla hlavičku stejným směrem, kterým jsem se dívala já a začala vzhlížet k obloze. Vydržely jsme to takhle asi dvě hodiny, kdy ležela, ani nedutala, já ji pomalu hladila a užívaly jsme si tu krásnou chvíli. Během té doby, co jsem byla venku s Kiminkou, prolétlo noční oblohou asi 10 velmi jasných meteoritů a já měla pocit, že Zeměkouli pohltil roj Perseid. A s každou "padající hvězdou" jsem v duchu vyslovila jedno jediné vroucí přání. A také mi přišlo, že Kimi to mé přání nějak nevysvětlitelně posilovala. V tu chvíli se totiž pro nás dvě zastavil čas a já se dotkla hvězd a krásné psí duše. To souznění mezi námi, v tmavé noci, ozářené jen stovkami třpytivých světýlek na obloze, bylo víc než zřetelné a kouzlo okamžiku neopakovatelné. Kimi, díky za každou krásnou společnou chvíli ... jsi také moje malá hvězdička.